11.4 Přirozená míra nezaměstnanosti
Rovnováha v ekonomice je velmi důležitým předpokladem racionální alokace zdrojů a optimálního
uspokojování potřeb. Koncept rovnováhy z hlediska trhu práce souvisí s přirozenou mírou nezaměstnanosti. V
rovnici (5) jsme ji definovali jako součet friční a strukturální nezaměstnanosti. Takové pojetí přirozené míry
nezaměstnanosti je ovšem velmi zjednodušující a nevystihuje její podstatu a její úlohu v ekonomice.
V ekonomické teorii existuje několik názorů na to, jak chápat přirozenou míru nezaměstnanosti. S koncepcí
přirozené míry nezaměstnanosti přišel jako první Milton Friedman v souvislosti se svým pojetím Phillipsovy
křivky (viz kap. 13). M. Friedman definoval přirozenou míru nezaměstnanosti mikroekonomicky jako „úroveň
nezaměstnanosti, kterou bychom získali pomocí walrasovské soustavy rovnic všeobecné rovnováhy za
předpokladu, že by obsahovala skutečné strukturní charakteristiky trhu práce a trhu statků včetně tržních
nedokonalostí, stochastické proměnlivosti poptávky a nabídky, nákladů na získání informací o volných
pracovních místech a disponibilních pracovních silách, nákladech mobility, atd.“ [Milton Friedman: The Role of
Monetary Policy. The American Economic Review, 1968, č. 1, str. 8].
Tato definice je velmi složitá a pro naše účely si můžeme definovat přirozenou míru nezaměstnanosti jako
míru nezaměstnanosti, která vznikne působením tržních sil a kterou není možno trvale ovlivňovat opatřeními
monetární a fiskální politiky. Existuje, když je trh práce v rovnováze.
