2.2. Teorie produktu, produkční funkce

2.2.1. Produkční funkce
Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů:

kde Q je objem produkce a F1, …, Fn je množství výrobních faktorů.
Tento vztah je tzv. produkční funkce, která vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie.

2.2.2. Teorie produktu
Celkový objem produkce se mění se změnami množství vstupů.
Celkový fyzický produkt( TPP ) – celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu. Měří se ve fyzických jednotkách.
Průměrný fyzický produkt ( APP ) – objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru):

Mezní fyzický produkt( MPP ) – změna objemu produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku:

Růst celkového fyz. produktu se s růstem množství inputu zpomaluje, může nastat, že od určitého bodu začíná TPP klesat. Je to dáno ze zákona klesajících výnosů ( s růstem jednoho inputu se jeho mezní výnosy snižují ).
Protože uvažujeme změnu jen jednoho vstupu a ostatní považujeme za konstantní, hovoříme o výnosech z variabilního rozsahu.
!!!!Rozdíl od výnosů z rozsahu, kdy rostou všechny vstupy najednou.
2.3. Náklady firmy v krátkém období
Celkové náklady (TC) – získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
• variabilní (VC) – s růstem objemu výroby rostou
• fixní (FC) – s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.

Další rozdělení nákladů je na:
• explicitní – musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
• implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) – reálně je firma neplatí, jedná se o „ušlý příjem“ z výrobních faktorů

Náklady průměrné a mezní:
• průměrné (AC) – náklady na jednotku produkce
;
• mezní (MC) – náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku