2. 4. FORMY, NÁSTROJE A METODY ŘÍZENÍ VE VEŘEJNÉM SEKTORU
Ad ac) Nedirektivní forma řízení je charakterizovaná tím, že si řídící centrum stanoví úkoly samo pro sebe, řízeným subjektům nic nevymezuje a volí takové motivační nástroje, které vedou řízené subjekty ke stanovení svého poslání a cílů, pomocí nichž budou naplňovány úkoly, které si řídící centrum stanovilo samo pro sebe. Tato forma je používaná především tehdy, když řídící subjekt není vůči svému okolí v roli statutárního řídícího subjektu, ale chce chování tohoto okolí ovlivnit. V řízení veřejného sektoru je tato forma používaná všemi zastupitelskými sbory všude tak, kde jednání občanů není stanoveno zákonem nebo vyhláškou, ale zastupitelské sbory chtějí takové jednání občanů vyvolat. (např. při volbě určitého způsobu uspokojování potřeb).
b) Nástroje řízení
Teorie řízení nám předkládá k dispozici následující soustavu nástrojů řízení:
• koncepci – Koncepční činnost ústící do tvorby koncepce má za úkol stanovit základní cíle veřejného sektoru, jeho bloků, odvětví i institucí a základní způsoby jejich dosažení.
• plán – Plánovací činnost ústící do tvorby plánu má za úkol zajistit realizaci koncepčních cílů tím, že komplexním a konzistentním způsobem určí co, kde, kdo, kdy a jak učiní.
• právní a organizační normy – Tyto normy různé právní síly (obecně platné, místně platné) stanovují pravidla výkonu činností ve veřejném sektoru, a to jak činností primárních funkcí, tak činností sekundárních funkcí.
• motivační nástroje
– Tyto významné nástroje řízení obvykle členíme na hmotné (finanční) a morální. Mají za úkol ovlivnit chování řízených subjektů způsobem, které řídící subjekt cílově sleduje.
• nástroje kontroly –
Jedná se o nástroje, které zajišťují tzv. zpětnou vazbu, tedy přinášejí řídícímu subjektu informace o tom, jak je plněno a splněno to, co býti splněno má.
