Inflace tažená nabídkou

může být vyvolána i za situace, kdy skutečný produkt nedosahuje úrovně q*. Vzhledem k tvaru nabídkové křivky se tedy jedná o omezení nabídky a protože příčinou je zpravidla růst nákladů, hovoříme o inflaci tažené náklady. Růst nákladů představuje hlavní příčinu nabídkové inflace a roli zde hraje např. postupné vyčerpávání zdrojů, které nutí využívat zdroje méně kvalitní či hůře dostupné. Další příčinou růstu nákladů může být produkce monopolů, která vstupuje jako meziprodukt do další výroby. Mimoekonomické, např. politické, jsou další příčiny vzestupu nákladů.

Důsledky inflace
CB se soustřeďují při své práci především na stabilitu spotřebitelských cen. V praxi se takovou stabilitou rozumí nikoli absolutní neměnnost cen, nýbrž jejich mírný růst. ČNB odhaduje, že v současnosti stabilitě spotřebitelských cen v ekonomice dlouhodobě odpovídá čistá inflace na úrovni kolem 2%.
Čistá inflace (vypočítává ČSÚ) je přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný o vliv nepřímých daní, případně rušení dotací.
Vyšší inflace znehodnocuje příjmy a úspory, znamená vyšší nominální úrokové sazby a zpravidla i vyšší proměnlivost inflace, což výrazně zvyšuje její náklady.
Inflace způsobuje:
– redistribuuje důchod od věřitelů k dlužníkům
– deformuje daňový systém
– skryté zatížení všech kdo spoří
– vysoké úrokové sazby.