Celek je základním pojmem Spannova universalismu
Celek je základním pojmem Spannova universalismu. „Pojem celku či totality je oním obecným pojmem, který zahrnuje všechny mimokausální základní pojmy, jelikož v sobě obsahuje jak pojem normy a pojem platnosti, tak zejména také účelu a tím nakonec i antický pojem formy“ (tamtéž, str. 26). Dále uváděl, že podstatu celku lze vyjádřit těmito větami:
celek jako takový nemá bytí. Co existuje jsou vždy části, např. lidská společnost není vidět, nalezneme vždy pouze lidi; obdobně stát, živočichové atd. Kdyby existoval celek sám o sobě, neměl by části;
celek se uskutečňuje (projevuje) ve svých částech. nemá vlastní bytí, toho dosahuje ve svých částech. Přitom i části celku existují pouze jako výraz celku, neexistují samy o sobě;
celek je před částmi. Právě zde zdůraznil, že nejen atomismus, ale také individualismus vychází z opaku;
celek se nevyčerpává ve svých částech;
celek je základem částí, neboť je určuje a podmiňuje;
celek je vše ve všem, tzn., vše je v něm a celek je obsažen ve všech částech.
K vymezení podstaty vznesl Chytil základní připomínku, že nejde o vymezení pojmu, ale jeho bytí. Přesto provedl velmi podrobnou analýzu jednotlivých charakteristik a upozornil, že se v uvedených šesti větách neobjevuje ani identické pojetí bytí. Jako příklad je možno uvést první z vět. Jedna argumentace ztotožňuje bytí se smyslovou postihnutelností. Chytil upozornil, že: „I ty celky, jejichž části mají hmotnou povahu, nejsou ovšem smyslově postihnutelné, a to proto, že sounáležitost jejich částí není dána souvislostí smysly postihnutelnou, nýbrž myšlením postihnutelnou“ (tamtéž, s. 175-176). Poznatek, že něco je celkem nemá původ v názoru, ale v intelektu.