Hypotéza permanentního důchodu
Hypotéza permanentního důchodu však netvrdí, že jednotlivci věnují na spotřebu každý rok stejnou částku.
Neustále se objevují nové skutečnosti, které mění individuální odhad permanentního důchodu. Pokud je někdo
povýšen, protože si zvýšil kvalifikaci, bude růst svého platu považovat za trvalý zdroj zvýšeného důchodu a
permanentní důchod pravděpodobně upraví směrem vzhůru. Jednotlivci formují svůj odhad permanentního
důchodu na základě adaptivních očekávání. Tzn., že odhad permanentního důchodu na běžný rok (YP
t) je
založen na loňském odhadu permanentního důchodu (YP
t-1) upraveném o určitý podíl (z) rozdílu mezi skutečným
letošním důchodem (Y) a loňským permanentním důchodem (YP
t-1):
YP
t
= YP
t-1 + z(Y – YP
t-1) (7)
Když spojíme rovnice (6) a (7), dostaneme nový tvar spotřební funkce:
C = p . YP
t-1 + p.z(Y – YP
t-1) (8)
Část změny běžného důchodu, která není považována za trvalou, označuje M. Friedman za tranzitorní důchod
(YT):
YT = Y – YP
t = (1 – z)(Y – YP
t-1)
