Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936)
– vyústění Keynesovy ekonomie, tvrdí, že peněžní ekonomika může z vnitřních příčin upadnout do deprese a v důsledku toho vysoké nezaměstnanosti. Za příčinu deprese a nezaměstnanosti označil nedostatečnou efektivní poptávku spjatou s nízkými podněty k investicím. Podle Keynese neexistuje automatický mechanismus přeměny úspor na investice (tím je pro neoklasiky úroková míra). Rozhodování o úsporách je závislé na důchodech domácností.
základní psychologický zákon: spotřeba roste s důchodem, ale roste pomaleji než důchod, při růstu důchodů mají lidé tendenci více spořit –prosazuje se klesající mezní sklon ke spotřebě
Rozhodování o investicích je věcí podnikatelů a je založeno na sklonu k investování. Ten je závislý na třech faktorech:
mezní efektivitě kapitálu (rozhodující faktor)
úrokové míře – úroková míra je závislá na vztahu mezi nabídkou peněz a poptávkou peněz
očekávání budoucího vývoje – zapojil prvek nejistoty spojený s očekáváními
– vyvinul investiční multiplikátor (určitý přírůstek investic vyvolá několikanásobně větší přírůstek národního důchodu), aby objasnil důchodotvorný účinek investic
(ekonomika nemá autoregulační princip a tak se nemusí dostat zpět na úroveň potenciálního produktu).
