Metody statické–faktor času nezohledňují.
Metody statické–faktor času nezohledňují. Vycházejí z průměrných ročních údajů. Mají menší vypovídací schopnost, jsou označovány jako metody pomocné
m. průměrných nákladů – je nejjednodušším způsobem srovnání jednotlivých variant. Využívána zejména pro srovnání záměrů, které používají rozdílné technické a technologické postupy, ale objem produkce je zhruba stejný. Nehodnotí projekty z pohledu změn peněžních toků, ale z pohledu investičních a provozních nákladů. Vycházejí ze souhrnu všech ročních nákladů spojených s použitím prostředku získaného investicí a vybírají variantu s nejnižšími náklady
CNr = Or + i . K + PNr
kde CNr – celkové průměrné roční náklady v Kč, Or – průměrné roční odpisy, i – koeficient požadované minimální výnosnosti investice (úrok), K – kapitálové výdaje v Kč, PNr – průměrné roční provozní náklady bez odpisů v Kč
Metoda přináší pouze informace o průměrných ročních nákladech jednotlivých variant. Neinformuje však o tom, zda jsou varianty ziskové či ztrátové. Dále nezohledňuje klesající hodnotu prostředku v čase, problém je i u zrychlených odpisů. Další nedostatkem je nezohlednění faktoru času, což je částečně eliminováno diskontováním ročních provozních nákladů
CND = K + [ PNr / (1 + i) n]
kde CND – celkové náklady diskontované v Kč, K – kapitálové výdaje v Kč, n – příslušný rok životnosti, N – celková životnost v letech
Nejvhodnější je varianta s nejnižšími celkovými náklady diskontovanými (roční provozní náklady předpokládá v neměnné výši). Není vhodné používat u projektů s různou dobou životnosti (delší doba, vyšší náklady)
