Eugen von BÖHM-BAWERK
– stejně jako u Mengera, i u Bohm-Bawerka se cena vytváří na základě smlouvání v mezích dané horní a dolní hranice.
mezní pár – kupující a prodávající, kteří určují horní a dolní hranici ceny na trhu s více prodávajícími.
Jeho nejvýznamnějším počinem bylo vytvoření teorie kapitálu a úroku. Vycházel z Mengerova dělení statků a dospěl k pochopení kapitálu jako výrobní metody. Kapitál jsou statky vyšších řádů, používané postupně v čase k výrobě statků prvního řádu. Rozdělil výrobní faktory na původní (půdu, práci) a jimi vyráběný kapitál.
– oklikovost výroby – výrobní metody, kdy se původní výrobní faktory (práce a půda) nejprve používají k výrobě prvků kapitálu a teprve s jeho pomocí se produkují spotřební statky
– úrok vysvětloval takto: člověk si více cení téhož statku v současnosti než v budoucnosti z čehož vyplývá, že budoucí statky mají menší hodnotu – rozdíl mezi hodnotou přítomných a budoucích statků pak tvoří ážio, které je úrokem.
F. von WIESSER
Věnoval pozornost problémům ekonomické kalkulace, alokace zdrojů a organizace hospodářství. Proslavil se svou teorií nákladů obětované příležitosti, tato teorie chápe náklady na daný statek jako mezní užitečnost statků, které se nevyrobily protože zdroje byly použity na výrobu daného statku. Nevyrobené statky jsou obětovanou příležitostí (druhou nejlepší).
